V Evropě se nerodí děti a my místo podpory tradičních rodin ustupujeme tlaku homosexuální lobby a řešíme, zda mohou gayové a lesby vstupovat do manželství, kritizuje v rozhovoru pro aktuální vydání časopisu TÝDEN poslanec Aleš Juchelka z hnutí ANO. Podle něho žijeme v šílené době, kdy se z mužů automaticky dělají násilníci, útočí se na svobodu slova a kvůli všudypřítomné politické korektnosti se lidé bojí nazývat věci pravými jmény.

Sněmovna má řešit kontroverzní návrh týkající se manželství homosexuálů, proti kterému dlouhodobě vystupujete. Jak se na tu debatu těšíte?

Ona se vede už několik let a je to pořád totéž. Jde o salámovou metodu, kterou se malá skupinka lidí snaží zvyšovat svá práva, a přitom k tomu pravděpodobně vůbec nemá mandát. Spousta mých homosexuálních přátel totiž o manželství nestojí a ani o něj neusiluje. Tady se pouze otvírají další antidiskriminační dveře. Začalo to registrovaným partnerstvím, pokračuje přes manželství a může to skončit třeba adopcemi dětí stejnopohlavními páry nebo – dovedeno ad absurdum – nápady, že v manželství přece mohou být i tři čtyři lidé. Bude alespoň více času vodit děti na kroužky a podobně. Teď záměrně přeháním, nicméně očekávám, že debata ve sněmovně bude hodně vyhrocená.

Když poslanci podobné téma projednávali naposledy před dvěma lety – tehdy šlo o návrh umožnit registrovaným párům osvojit si dítě partnera -, zvrhla se debata do absurdních výroků o tom, že se „homosexuálové budou snažit zlegalizovat sex s dětmi“. Máme čekat něco podobného?

Jsem poslancem rok a celou tu dobu ve sněmovně čelíme velkému tlaku homosexuální lobby, která to téma strašným způsobem tlačí. A ten tlak je pro některé z nás až otravný. Takže je možné, že se debata vyhrotí, nicméně doufám, že bude mít úroveň a všichni se budou snažit být věcní. Já vůbec nemám radost z toho, že něco takového vůbec řešíme. Nemyslím si, že jsou homosexuálové v Česku jakkoli diskriminováni. Stát se má starat o něco úplně jiného, než jsou manželství homosexuálů.

O co?

Má podporovat rodiny, které rodí a vychovávají děti. Nám se v jednadvacátém století v jedné z nejbohatších zemí na světě děti bohužel nerodí. S tím musíme něco dělat, musíme se v koncepci rodinné politiky zaměřit na to, aby se rodilo více dětí, aby se rodily do manželství, do prostředí, které je pro ně bezpečné, kde mají otce a matku, mužské a ženské vzory. A netýká se to jen nás, děti se nerodí ani kolem nás. Evropa vymírá. Rodí se 1,67 dítěte na jednu ženu a pro zachování populace je potřeba mít 2,1 dítěte na ženu. Toho nedosahuje žádný stát v Evropské unii, zatímco země, z nichž do Evropy proudí migranti, s tím rozhodně nemají problém. V České republice máme dvacet tisíc potratů ročně, z toho jedna čtvrtina je u třetí gravidity, kdy se láme ekonomická situace rodin. To je pro mě klíčový problém.

V homosexuálním svazku podle vás děti nemohou cítit bezpečí a lásku?

To v tuto chvíli nevíme. Některé děti už tak vyrůstají, ale je to natolik nová a moderní věc, že nemáme žádná relevantní data. Ale například v Austrálii vzniká hnutí dětí, které v homoparentálních svazcích vyrůstaly a říkají, že to není ideální. A já jim strašně fandím. Protože je to v dnešní době politické korektnosti, kdy nemůžeme říkat věci tak, jak jsou, odvážný postoj. Kdo se dnes postaví proti tlaku LGBT (zkratka pro lesby, gaye, bisexuály a transgender osoby, pozn. red.)komunity, hodně riskuje. Příklady vidíme třeba v angloamerickém světě, kde by takového člověka okamžitě vyhodili z jakékoli univerzity.

Celý rozhovor vyšel v listopadovém vydání magazínu Týden