Je mi jasné, že jednostranný pohled redaktorů ČT a zejména nevyvážený výběr oslovených pěstounů musel vyvolat vlnu negativních emocí. Sám bych se byl bouřil, kdyby to bylo tak, jak to bylo podáno.

Dovolte, abych Vám zákon o SPOD uvedl trochu na pravou míru a do kontextu. V reportáži chyběly zásadní věci, které se zákonnou úpravou těsně souvisejí. Zákon říká, že příbuzenský pěstoun dostane minimálně 12.000,- Kč (1,8 násobek životního minima) a k tomu příspěvek na potřeby dítěte (např. u dítěte do 6 let se jedná o 4950,-). Uzákonili jsme, že tuto částku příspěvek při pěstounské péči obdrží skutečně každý příbuzenský pěstoun. Toto je prosím novinka, která v minulosti podléhala výměře na Úřadu práce, a byli prarodiče pěstouni, kteří jednoduše na tento příspěvek nedosáhli, protože měli např. dvě relativně vysoké penze nebo jiné příjmy. Tedy roky nedostávali nic, na to se v reportáži už ale asi nedostalo patřičné stopáže.

Velmi důležitá je také otázka zdravotního a sociálního pojištění, jsou to velké peníze, když si toto mají hradit lidé sami. Každý pěstoun je pojištěn, pokud je zaměstnán, nebo na Úřadu práce, nebo se stará o postižené dítě ve 2. až 4. stupni postižení. Zde již dostává měsíčně 5,5 násobek životního minima, tj. okolo 21 000 korun a k tomu příspěvek na potřeby dítěte okolo 6 000 korun, navíc ještě do tohoto balíčku příspěvek na péči, který např. u 4. stupně postižení činí 19 200 korun. Bavíme se tedy o měsíčním příjmu na základě pěstounské péče o hendikepované dítě ve výši okolo 47 000 korun. Srovnejme to s rodinou, kde dítě není v péči příbuzných, ale jednoduše se o něj starají vlastní rodiče: ta získává pouze a jen příspěvek na péči, tj. zmíněných 19 200 korun. O ostatní se musí postarat sama.

Rád bych to shrnul s tím, že minimum 12 000 korun dostávají dnes všichni prarodiče pěstouni, nikdo není kvůli vyššímu příjmu z této dávky vyňat, jak tomu bylo dříve. Představa, že pěstouni babička a dědeček jsou nemohoucí staří lidé je taky poněkud lichá. Často jde např. o 47 leté, 52 leté, 60 leté vitální osoby, které mají dejme tomu v péči 4 letého zdravého vnuka, zapojeného plně do života dítěte v tomto období, sami chodí do práce a žijí dosti podobně jako běžná rodina, pokud jde o finanční stránku věci. Uplatňují slevy na dani, v případě potřeby získávají přídavky na dítě a další dávky státní sociální podpory podle životní úrovně opět jako každý jiný z nás (příspěvek na bydlení, dávky v hmotné nouzi). Pokud jsou prarodiče již ve starobním důchodu, mohou si zažádat též o dávky státní sociální podpory apod. Některým pomáhají i ostatní rodinní příslušníci včetně jejich dětí – rodiče vnuků, kteří se teď nemohou o své dítě z různých důvodů postarat. Nejsem ten, který primárně nadává na zneužívání sociálních dávek. I v tomto případě to snad není nijak masivní záležitost. Ale je to realita a referenti Úřadů práce by mohli vyprávět. Stává se, že se v rodině objeví u mladistvé rodičky dítě, a i když se o něj může starat, nastoupí do role příbuzenský pěstoun a příjem je zajištěn, a to i přesto, že žijí pod jednou střechou. Na druhou stranu je potřeba říct, že o tom rozhoduje vždy nezávislý soud. A ano, příbuzenské pěstounská péče samozřejmě také někdy bývá olemována těžkými životními příběhy v rodinách, kde selhává rodič a prarodiče musí nastoupit, aby se o dítě postarali. S tím naprosto souhlasím a i takové příběhy zblízka znám. A stát jim dá minimálně 12 000 měsíčně. Někteří prarodiče to tak dostanou poprvé, poněvadž by je ani nenapadlo zažádat si o dávky při péči o svá vnoučata.

Rád bych upozornil, že jsme zákonem velmi zásadně navýšili příspěvky dlouhodobým pěstounům a přechodným pěstounům, kteří se starají o cizí děti, jsou speciálně proškoleni, mají povinnosti vůči státu vykazovat kvalitu péče i sebevzdělávání. Je to tvrdá práce, navíc s naprosto nejistým výsledkem, protože jde o zhusta výchovu dětí pocházejících z těžkých patologických prostředí a zde je v téměř 3⁄4 případů nutné, aby pěstoun byl pěstounem na plný úvazek. Rád bych zdůraznil, že u příbuzenské pěstounské péče, zejména u zdravých dětí, kterých je zde prakticky drtivá většina, je stejná situace, jako u každé běžné rodiny – rodiče se starají, chodí do práce, děti do školy, tráví spolu čas, dělí se vzájemně o kapitál, který rodina má.

Ale abych to neskončil teoreticky, dám sem několik nikoliv modelových, ale reálných čísel ze situace u reálných příbuzenských pěstounů:

Nezprostředkovaná pěstounská péče, babička, 2 vnuci ve věku 8 a 10 let: Příspěvek při pěstounské péči 2 x 1,8 živ. minima = 13 896 Kč + příspěvek na úhradu potřeb dítěte 2 x 6 105 Kč = 12 210 Kč. Celkem za péči babičky o 2 děti se jedná 26 106 Kč. Babička pracuje na částečný úvazek v úklidové firmě, tím pádem je zdravotně a sociálně pojištěna a uplatňuje slevy na dani rovněž za oba vnuky svěřené do péče (měsíčně 2 884 Kč), může pobírat i dávky SSP, podle životních nákladů na bydlení, energie atd. Zvažuje odchod do předčasného starobního důchodu.

Nezprostředkovaná pěstounská péče teta a strýc, 2 oboustranní sirotci ve věku 12 a 16 let
v poručenské péči: Příspěvek při pěstounské péči 2 x 2,3 životního minima = 17 756 Kč, děti místo příspěvku na úhradu potřeb dítěte pobírají sirotčí důchod 2 x 12 000 Kč. Celkem rodina za péči o 2 sirotky pobírá 41 756 Kč. Strýc je zaměstnán, slevy na dani uplatňuje nejen za své děti, ale i za děti v PP. Paní je v domácnosti na rodičovské dovolené s nejmladším dítětem, zdravotní pojištění za ní hradí stát, pro účely nároku na důchodu jde o náhradní dobu pojištění.

Nezprostředkovaná pěstounská péče, babička pečuje o vnučku ve II. stupni závislosti na péči jiné osoby: příspěvek při pěstounské péči 5,5 násobek životního minima, tedy 21 230 v čistém, příspěvek na úhradu potřeb dítěte 8 580 Kč a příspěvek na péči 6 600 Kč. Celkem tedy 36 410 Kč. V případě, že pěstounka nemá např. částečný úvazek nebo není OSVČ, je zdravotně pojištěna z titulu pobírání příspěvku na péči a pro nárok na důchod jde o náhradní dobu pojištění.