Na úvod je potřeba říci, že všichni, ať už zastánci nebo odpůrci Istanbulské úmluvy, jsou proti jakémukoliv násilí, to domácího nevyjímaje. Postihovat domácí násilí a pomáhat jeho obětem je to, co nás spojuje. Padlo to i na mém semináři v PS a všichni se na tom shodli. Násilí se ale řeší pouze v části tohoto „bohulibého“ dokumentu. Při čtení dalších částí a pasáží Vám mírně řečeno běhá mráz po zádech, poněvadž Vám to připomíná dobu, kterou tady již 30 let nemáme, a která jakoby se vracela zpět, jen se třídní boj mění na boj mezi muži a ženami.

IÚ ve své normativní části považuje za oběť násilí toliko ženy a potírá genderově podmíněné násilí na ženách, čímž de facto označuje za násilníka výhradně muže. Tímto se stává IÚ diskriminační. Výkon spravedlnosti by ale měl být neutrální, bez ohledu na to, kdo je pachatelem a kdo obětí. Násilník nemusí být jen muž, co když např. týrá dcera otce seniora, týrá žena ženu, muž muže? O tom se zmiňuje IÚ pouze okrajově a nejasně. Trýznitel je muž. A tato „ideologie“ se táhne celou IÚ jako červená nit. Preventivně vychovávat občany, ale především muže a chlapce proti násilí, podpořit skutečné zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen nebo podporovat práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, které se aktivně podílejí na potírání násilí vůči ženám. Navíc za domácí násilí může být považováno dle IÚ i „genderové násilí na ženách, jež vyústí nebo může vyústit …….v psychickou a ekonomickou újmu“. Co to ale je konkrétně, již nevysvětluje. Nemluví se o žádných dětech, mužích, seniorech jako obětech. Česká advokátní komora poukazuje dokonce na možnost prolomení advokátního tajemství.

Domnívám se, že IÚ je zbytečný dokument, který místo, aby spojoval, společnost ještě více rozděluje a nerovnost prohlubuje. Vše ohledně domácího násilí, stalkingu, ženské obřízky apod.řeší náš právní řád, včetně vykázání násilníka z domácnosti. Pokud nedostatečně, pojďme o tom jednat. Ale hlavně prosím – nikoho genderově nevychovávejme a nenálepkujme.