„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami.“ Tuto moudrou větu napsal už někdy v 17. století „náš“ učitel národů Jan Amos Komenský. Protože jsem člověk, který věří, že bychom se měli poučovat z naší minulosti a zkušenosti našich předků, uspořádal jsem s kolegyní Pavla Golasowská seminář na téma Istanbulské úmluvy, která má podle svých zastánců chránit ženy před domácím násilím. To je samozřejmě ušlechtilé a podporuji tento cíl. Jenže…

Byl jsem před časem na jiném semináři, který vyvracel fakta a mýty právě o Istanbulské úmluvě. No a podle mého názoru to bylo poněkud jednostranné. V podstatě tam mluvili jen lidé, kteří tuto úmluvu podporovali. Tak jsem neváhal, a celému dokumentu se podíval trochu na zoubek.

Na náš seminář dorazila celá řada osobností a zájem byl i ze strany veřejnosti, což mě hodně potěšilo. Konečně ale také došlo na diskusi obou názorových proudů. Já se hned tady musím přiznat, že mám k přijetí této úmluvy Poslaneckou sněmovnou hned několik zásadních výhrad.

O těch právních hovořili zástupci Česká advokátní komora, o těch ideových pak odborníci na rodinnou problematiku. Některá ustanovení jsou nejasná, a proto si je různí lidé mohou vykládat různým způsobem.

Vím, že teď možná urazím některé zastánce Istanbulské úmluvy, ale musím to říct. Dokument, který si klade za cíl řešit domácí násilí, nemůže dělat z mužů a chlapců potenciální násilníky. Úmluva v podstatě předpokládá, že pro ženy je společné soužití s muži nebezpečné. Vím, že to zjednodušuji, ale zkrátka to tak chápu. Stejně tak si myslím, že v našem právním řádu věci jako stalking, sexuální či domácí násilí už řešíme. Neříkám, že vždy dokonale, ale na tom se dá pracovat.

Pokud by se aktivizmus některých lidí prosazujících Istanbulskou úmluvu přetavil v prosazování skutečných věcí pomáhajících obětem domácího násilí, tak jak si to pamatuji před několika lety, udělají pro ně mnohem více a bez zbytečných ideologických zabarvení.

Každopádně doufám, že rozproudím diskusi a že si text úmluvy přečte více lidí. To byl můj cíl. Je to bezpochyby důležité téma.