Já sám jsem proto připravil tři pozměňovací návrhy, ale světe div se – koaliční většina se o nich ani nechtěla bavit a jednoduše je zamázla. Všechny mé návrhy měly pozitivně ovlivnit životy rodin, já bych ale teď přece jen mluvil zejména o jednom z nich.

Nejprve čistě fakticky. Těch pár řádek bude znít hodně technicky, ale obsah, který je za tím, se týká většiny z nás. Při projednávání rozpočtu jsem navrhl navýšení částky o 50 milionů korun pro nestátní subjekty, které poskytují služby v oblasti rodiny. Ze současných 150 milionů by to tedy mělo byt 200 milionů, které posílí dotační program MPSV „Rodina“. A důvod? Funkční, efektivní a cílená podpora rodiny. Tady ale končím floskulemi. To o co mi jde, je pomoci rodinám, které se z nejrůznějších důvodů ocitli v nějaké vztahové krizi a nakonec tak i snížit rozvodovost. Že to 50 milionů nezmění? Já myslím, že by mohlo a byly by to ty nejlépe investované peníze. Ostatně už v minulém volebním období jsme prosadili navýšení o třetinu, takže ze 100 bylo 150 miliónů. To nejsou drobné. A jsou to peníze, které jsou moc potřeba.

V našich současných podmínkách existuje, Bohu díky, vcelku dostačující síť poraden pro rodinu, mediačních pracovišť a dalších služeb směřujících k sanaci a terapii v rodině. Ten program jednoduše funguje a co víc – skutečně pomáhá. Centra jsou však extrémně zatížená s velmi dlouhými čekacím lhůtami. Navíc jsou dostupná spíše jen ve větších městech. U nás není běžným zvykem (ačkoliv už jsem v praxi zaznamenal, že se o vyšší zapojení snažíme) obracet se na odborníky v této oblasti preventivně, před definitivním rozpadem rodiny. Většinou odborníky vyhledáváme, až když už je příliš pozdě. Jistě, liší se to lokalita od lokality, nicméně obecně platí, že chybí systematická prevence rozpadů rodin, respektive rozvodovosti.

Méně dostupné jsou tyto služby i proto, že se mnohé z nich musí (částečně či někde zcela plně) hradit. Neziskové organizace nemohou vše pokrýt z prostředků získaných na provoz svých aktivit nasměrovaných k rodinám. Chceme méně rozvodů? Chceme. Bylo by tedy moudré podpořit místa jako jsou OSPOD, soudy a podobně, aby rodiny před samotným rozpadem, nejdříve zapojily do sanačních procesů. Aby jim prostě pomohly případné krize ustát. Nejde to ale lusknutím prstů. K těmto terapeutickým a doprovodným činnostem potřebujeme odborníky. Ti zpravidla pochází a působí v neziskových odborných centrech a za svou práci musí být logicky zaplaceni. To ale není všechno. Potřebujeme také nabídku služeb pro rodiny zdarma, protože jinak je řada ohrožených rodin nebude moci využívat. A pokud to stát myslí s podporou fungujících rodin vážně, měla by to být naprosto samozřejmá investice. Nestačí totiž jen politické proklamace, je třeba aktivní podpory.

Role státu v podpoře prevence rozpadu manželství a rodiny je nezastupitelná. Byl bych rád, kdyby se prostředky z výše zmíněného programu Rodina využívaly cíleně právě do přímé podpory rodin, kde hrozí rozpad, a to z různých důvodů. Velmi často jde například o rodinu zatíženou péčí o narozené dítě s hendikepem. Ze statistik víme, že rozpad bohužel hrozí ve vysokém procentu, podle odborníků zpravidla muž v rodině nároky zvýšené pozornosti na dítě neunese.

Podpora zvenčí, avšak přímo zamířená k potřebám toho, kdo ji potřebuje nejvíce, může pomoci přímo zázračně. Podobně i s rodinami, kde hrozí rozvrat pro zásadní neshodu názorovou. Vlivem okolností a změn jsou ohrožena i letitá manželství, může třeba jít o rodiny s dospívajícími dětmi, které podléhají svodům drog či jiných návykových látek. Manželé zde potřebují efektivní poradenství s doprovázením i ošetřením sebe sama v rámci vztahu. Nová slabá místa pak ukázaly dva roky trvající pandemie covidu. Příčinou rozpadu rodiny může být jednoduše i velmi špatná komunikace. Kde ale budete hledat pomoc? Na úřadě? Asi ne. Spíše využijete třeba neziskové sdružení s programem pro párovou terapii.

Žijeme ve společnosti, která je velice bohatá. Máme skvělou vnější infrastrukturu, krásná prostředí, parky, chodníky, dálnice, ale ze všeho nejdůležitější je to místo, kam technické služby už nezajíždějí. Ze všeho nejdůležitější je, jak to vypadá doma. Stát by se rozhodně neměl montovat do rodin, ale pokud rodina potřebuje pomoci, měl by být nablízku, a to dnes bohužel příliš neví. A tato vláda to změnit nechce.