Nezařazené

Resort ministryně Maláčové si připlatí za informační systém

Nový jednotný informační systém resortu práce a sociálních věcí, který se má spustit příští rok a původně měl fungovat od roku 2017, bude proti plánům o miliardu dražší. Místo 1,5 miliardy korun by měl stát bezmála 2,5 miliardy. Vyplývá to z materiálů ministerstva práce, které ČTK získala. Podle úřadu by se investice do nových systémů měla díky úsporám za provoz vrátit asi za osm let. Vedení ministerstva se k systémům nevyjadřuje. Poukazuje na to, že zakázky vyhlásili jeho předchůdci. Ve čtvrtek by s aktuálním stavem mělo seznámit sněmovní sociální výbor.

Celý článek si přečtěte zde.

Blog

Tisková konference Centrum provázení

Pár fotografií z tiskové konference Centra provázení a VZP dne 24.1.2020.

Startuje pilotní projekt. Děkuji všem pojišťovnám i nemocnicím, kteří se k tomu přidali. Centra provázení fungují výborně. Nová vznikají, například ve Fakultní nemocnice Ostrava. Dnešní tisková konference v centrále VZP měla hojnou účast médií. Tato služba dětem a jejich rodičům má smysl a jsem rád, že jsem mohl byt u toho.

Celý článek najdete zde.

Media

Aniž Vás novináři znají, vyhlásí Vám válku od první…

„Vždycky jsem měl svůj názor na spoustu věcí. Od malička jsem byl takovým aktivistou v tom dobrém slova smyslu,“ řekl v novém rozhovoru Českých médií bývalý moderátor a tvůrce, dnes poslanec ANO – místopředseda volebního výboru Aleš Juchelka. „Rada České televize je soubor lidí, každý z nich má svůj názor a tvoří jinou agendu v rámci té rady. Já žádnou konkrétní kritiku k radě nemám. Vždycky můžu kritizovat to, co se objeví na obrazovce České televize a s čím nejsem spokojen. Takové podněty radě dávám a očekávám vždycky nějaký výsledek. Co bych ale vytknul, to je až přílišná hegemonie společně s managementem České televize. U natáčení máte třeba vedle tvůrce i dramaturga, který to tvoření dává do nějakých mantinelů. Takhle já si představuju radu, která s tím managementem polemizuje nad určitými věcmi. To v poslední době vnímám, když radní neschválili rozpočet České televize na tento rok. Tak sám jsem zvědavý, do jakého konsensu nakonec rada a management nakonec dojde.“

Celý článek si můžete přečíst zde.

Media

Jak může stát podpořit porodnost a rodiny s dětmi

Rozhovor poslance za Hnutí ANO Aleše Juchelky a místopředsedy KDU-ČSL Petra Hladíka v pořadu Českého rozhlasu Pro a proti.

Poslechnout celý rozhovor zde

Česko stárne a vláda i opozice řeší, jak zlepšit prorodinnou politiku. Lidovci přicházejí s plánem na zvýšení porodnosti, kromě daňových slev a bonusů chtějí mladým lidem poskytovat půjčku na bydlení ve výši jednoho milionu korun – a s každým dalším potomkem by se jim dluh snižoval.

„Za první dítě o 200 tisíc, za druhé o 300 tisíc a za třetí o půl milionu. Takže pokud bude rodina – sezdaná či nesezdaná – mít tři děti, tak ten milion prostě nevrátí. Je to investice státu do dětí a naší budoucnosti,“ říká místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík. Zdůrazňuje, že veškerá prorodinná opatření, která provedla vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), byla z dílny lidovců. „Současná vláda zatím neukázala nic konkrétního, čím by rodinám pomohla,“ tvrdí s tím, že lidem v založení rodiny brání odpovídající bydlení, zdraví či věk partnera a možnosti sladění práce a rodiny.

Stát nemá nic nařizovat, ale vytvořit takové podmínky, aby si mladí lidé řekli, že stojí za to mít děti. Petr Hladík

Lidovcům vadí, že rodič na mateřské dnes nemůže zůstat v zaměstnání na stejné pracovní pozici, a to ani na dohodu o pracovní činnosti. Rodiče dětí do 15 let dnes také mohou požádat o snížení pracovního úvazku, čemuž musí zaměstnavatel vyhovět – ovšem ne už jeho opětovnému navýšení. A právě to chtějí lidovci změnit: „Tato úprava je na západ od nás naprosto běžná,“ tvrdí Hladík. Za první dítě o 200 tisíc, za druhé o 300 tisíc a za třetí o půl milionu. Takže pokud bude rodina – sezdaná či nesezdaná – mít tři děti, tak ten milion prostě nevrátí. Je to investice státu do dětí a naší budoucnosti,“ říká místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík. Zdůrazňuje, že veškerá prorodinná opatření, která provedla vláda premiéra Bohuslava Sobotky (ČSSD), byla z dílny lidovců. „Současná vláda zatím neukázala nic konkrétního, čím by rodinám pomohla,“ tvrdí s tím, že lidem v založení rodiny brání odpovídající bydlení, zdraví či věk partnera a možnosti sladění práce a rodiny.

 Co dělá vláda?

Poslanec Aleš Juchelka (ANO) namítá, že před necelým měsícem došlo ke zvýšení rodičovského příspěvku na 300 tisíc korun. „Do konce roku přijdou novely zákona o předškolních zařízení, zkrácené úvazky a sdílená pracovní místa projednala tripartita,“ vypočítává s tím, že vláda plánuje podporu předškolních zařízení a zálohové výživné. Pokud jde o půjčky rodinám, Juchelka chce v připravovaném rodinném balíčku jít podobným směrem a zvýšit odpočet z jistiny poskytované Státním fondem rozvoje bydlení, který je dnes ve výši 30 tisíc korun za dítě.

Stát nemůže uměle zvedat porodnost. Můžeme pomáhat v konkrétních věcech, ale je to hodnotová záležitost každého páru. Aleš Juchelka

Rodiny se třemi a více dětmi prý navíc potřebují další podporu, musí si například pořídit větší auto. „Chtěli jsme to podpořit z evropských fondů, ale Evropská komise je bohužel teď strašně zelená a na českém trhu není žádné sedmimístné elektrické auto,“ tvrdí Juchelka. Pozastavuje se ale nad návrhem lidovců, aby zaměstnavatel měl povinnosti opětovně navýšit pracovní úvazek. „Toto mi trošku zavání sociálním inženýrstvím. Legislativa může fungovat tak jako dosud, stát je připraven zaměstnavatelům pomáhat a kompenzovat zavádění zkrácených úvazků,“ deklaruje poslanec.

Zdroj: Český rozhlas – Rozhlas Plus:  https://plus.rozhlas.cz/za-tri-deti-milion-od-statu-je-investice-do-budoucnosti-tvrdi-lidovec-o-navrhu-8112908

Media

Aleš Juchelka předsedou komise pro rodinu

Poslanec Aleš Juchelka se stal předsedou stálé komise Poslanecké sněmovny pro rodinu, rovné příležitosti a národnostní menšiny. Byl jediným navrženým a získal 124 hlasů.

Media

Výzva Seznamu 19.8.2019 Je to hra nervů. A kdo…

Video Seznam

Když po návratu z dovolené Andrej Babiš v pátek prohlásil, že nechce jako ministra kultury místopředsedu ČSSD, rozbouřil politickou scénu. Jaká je situace v ANO a má šanci koaliční kabinet přežít Babišovo náhlé odmítnutí Michala Šmardy?

„Doufám, že šance současné vlády přežít, jsou pořád velmi vysoké. Koaliční projekt je velmi úspěšný. Podařila se velká spousta věcí – od navýšení důchodů, přes karenční dobu, po zvýšení příspěvku na péči. Pevně věřím, že se pan premiér s panem Hamáčkem na dnešní schůzce domluví a nějak si to vyřeší,“ řekl ve Výzvě Seznamu poslanec ANO Aleš Juchelka.

Babišův názorový veletoč, kdy prezidentovi navrhl jmenovat Šmardu ministrem, aby o něco později řekl, že ho vlastně ve vládě nechce, Juchelka chápe.

„Pokud někdo ještě není ani členem vlády a začne vládu kritizovat, není to týmový hráč, který by měl být součástí vlády. Naposledy třeba, když se pan Šmarda vyjádřil o paní Schillerové, že je Kalousek v sukních…,“ zopakoval Juchelka argument špiček hnutí ANO.

Poslanec pak trvá na tom, že Babiš neporušil koaliční smlouvu. Ta ho zavazuje nominovat do vlády člověka, kterého vybere koaliční partner.

„Pan premiér odnesl odvolání pana Staňka na Hrad, stejně jako odnesl jmenování pana Šmardy na Hrad. V tuto chvíli je to nějaká hra nervů a kdo z toho má prospěch… To možná pan prezident na Hradě,“ pousmál se Juchelka. A nechtěl spekulovat, jaký prospěch z toho může Miloš Zeman mít.

Juchelka má za to, že se situace „zbytečně natahuje.“

„Přirovnal bych to k divadelnímu přestavení o dvou dějstvích. První dějství bylo odvolání. To se nějak úspěšně na konci července dohrálo. Potom byla přestávka – v rámci prázdnin – na chlebíček, nějakou minerálku. A v tuto chvíli začíná druhé dějství, tím je jmenování. (…) Musíme si počkat na konec představení. Až potom můžeme zhodnotit, jako to dělají divadelní kritici, co to vlastně za hru bylo,“ prohlásil Juchelka. „Připadá mi to jako letní, lehčí, komediální drama.“

Nezařazené

Projev na plénu Poslanecké sněmovny v úterý 26.03.2019

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté,

mí kolegové zde předkládají poslanecký návrh novelizace občanského zákoníku, který má za cíl uzákonění stejnopohlavního manželství.

Jak o mne mnozí víte, jsem znám tím, že tomuto návrhu nefandím. Není to proto, že bych chtěl někomu šlapat po štěstí, ale z toho důvodu, že tento návrh není pouze o změně tří slov v jednom paragrafu, ale znamená změnu zásadní, celospolečenskou, s dalekosáhlými důsledky. V našem hlasování ve skutečnosti nepůjde o odstranění nějakých drobností v občanském právním systému, ale o zásah do vůle zákonodárce tím, že oslabuje uznání významu biologického rodičovství při založení rodiny. Přijetím návrhu by se význam slova manželství nerozšířil, nýbrž ztratil. Smyslem tohoto slova manželství by se vzdálil realitě a přiblížil určitému přání. Jenže než začneme zvednutím ruky redefinovat pojmy, které dlouho a odůvodněně něco znamenaly, měli bychom dát pozor, jestli tím zdánlivě drobným revolučním gestem místo budování nebouráme. Měli bychom dát pozor, aby se naším přičiněním nezvětšovala propast mezi slovní zásobou a realitou.

Aktivisté volají po svobodě a rovnosti, ovšem svoboda nadefinovaná na úkor skutečnosti neznamená větší volnost, ale klam. A na něm nelze nic postavit. Vzdušné zámky postavené byť s nejlepším úmyslem se jednoduše rozplynou. Realita a skutečná podstata pojmu manželství, i když jej vyprázdníme tím, že posuneme v legislativním procesu tento návrh dále, se nijak nezmění, proti přirozeně daným skutečnostem opravdu ani nejvýkonnější aktivista nemůže nic dělat. Nám však bude hrozit, že budeme v rostoucí míře žít v ideologickém nereálnu.

Předložený návrh bývá někdy shrnován do líbivých jednoduchých marketingových hesel: stejná láska, stejná práva či většině to neublíží, menšině to pomůže. Tyto reklamní slogany se nám zákonodárcům snaží vnutit myšlenku, že změny zákonů společnost nemění. Ale víme, že je to jinak, že zákony utváří vědomí i svědomí jednotlivců i celé veřejnosti a mají dlouhodobý účinek. Jsme svědky situace, v níž se pouze otevírají další Overtonova okna.

Pamatujete, začalo to registrovaným partnerstvím. V minulém období přišel k jednání požadavek alespoň částečných adopcí dětí z předchozích, většinou heterosexuálních vztahů. Mimochodem v archivu ČTK jsem našel zprávu, a to z 19. února 2001, ze které cituji: „Pokud bude návrh na registrované partnerství přijat, budou je homosexuálové uzavírat před starostou, primátorem či jiným členem obecního zastupitelství v přítomnosti dvou svědků. Svatba to v žádném případě není, protože svatba patří k institutu manželství.“

Uvedl to předseda Gay iniciativy Jiří Hromada. A dále říká: „Už od počátku jasně říkáme, že si nenárokujeme adopce dětí. Tvrzení, že o toto usilujeme, nám podsouvají naši odpůrci.“ Konec citace. V důvodové zprávě našim kolegům iniciativa Jsme fér napsala, že usilují tímto návrhem o stejnou důstojnost a stejný respekt, jakého používají v současnosti heterosexuální páry. Jde však o požadavek zhola nemožný. Stejné úrovně právní ochrany homosexuálních manželství dosáhnout prostě nemůže, jelikož naplňuje, resp. nenaplňuje definici manželství jako takovou.

Ano. Jde sice o trvalý svazek, ale chybí zde reprodukční potenciál. Pro mě je manželství svazek muže a ženy, symbol základu společnosti, ve které žijeme. Stát manželství zvýhodňuje ne pro nějaký citový vztah dvou lidí, ale protože to je nejlepší prostředí pro zplození a výchovu dětí garantující stabilitu. Rodina založená na manželském slibu věrnosti muže a ženy je stavebním kamenem budoucnosti národa a musíme udělat vše proto, abychom ji zachovali. Redefinice pojmu manželství by znamenala ztrátu tohoto symbolu.

V médiích tuto skutečnost ostatně opakovaně přiznávají i lobbističtí tvůrci navržené novely. Této skupině lidí vadí, že jiná dosáhne spojením stabilního svazku muže a ženy symboliky, kterou jiné vztahy, a to ani přísně vzato, ostatní z těch nejbližších, to znamená rodinné, jednoduše nemají. Zneužijeme stará slova pro nové skutečnosti, a to k čemu dojde, nebude podíl další skupiny obyvatel na dobru zvaném manželství, ale rozmělnění významu tohoto slova. Posouvání hranic pojmu pak může být téměř libovolné.

Jako poslanci jsme vydíráni argumentem, že děti homosexuálních vychovatelů trpí, jelikož nejsou v případě např. úmrtí svého jednoho biologického rodiče dostatečně právně vázáni k druhému partnerovi či partnerce. Je však k řešení této otázky nezbytné položit si na stůl tisíce let starý pojem manželství, vykuchat jej a napěchovat novým významem? Proč aktivistům tolik záleží právě na tomto slově? Asi si umíme všichni odpovědět. Naznačil jsem to před chvílí. Jsme citliví na symboly, gesta. Naše srdce se zachvějí při oslavách stoletého výročí republiky, třicetiletého výročí pádu železné opony, řešíme převzetí státních vyznamenání, dotýká se nás osud lidí na druhém konci světa. Vnímáme třeba symbolicky fotografie francouzského prezidenta, kdy chytne za rameno třeba německou kancléřku a otevírá jí dveře. Všechno na nás působí.

To, co jsem zmínil, vlastně dost nevinně. Ale změna takové symboliky, jakou nám předkládá manželství založené na odevzdanosti jednoho muže jedné ženě, bude skutečně znamenat hluboký převrat. Kdo bude hlasovat pro stejnopohlavní sňatky, schvaluje redefinici rodičovství. Bude třeba změnit zákon o matrikách, jelikož bude diskriminační. Matriky obsahují tak homofobní kolonky, jako je otec a matka. Bude je třeba nahradit položkami rodič jedna a rodič dvě, jak jsme se před chvílí nebo před několika dny dozvěděli z Francie.

Neustále slyším argument, že tento návrh přece nikomu neublíží. Proto se s vámi, vážení kolegové, chci podělit o jeden konkrétní hypotetický příklad. Velmi často slyšíme debatu… ano, konkrétní příklad. (Se smíchem.) Ale může být i hypotetický, to máte pravdu. Velmi často slyšíme debatu o dětských domovech.

V dětském domově bude např. existovat právně volné dítě, tedy bez právních rodičů. Komu má stát toto dítě svěřit k adopci? O toto dítě požádali manželé heterosexuální a homosexuální. Koho má stát zvolit, když v ostatních kritériích jsou oba páry totožné, vzděláním, majetkově atd.

Jak se k tomu postaví soud, když i na základě rozhodnutí Ústavního soudu máme potvrzeno, že pro nejlepší zájem dítěte je rodina složená z muže a ženy, avšak zároveň bude třeba hrozit antidiskriminační žaloba? Dámy a pánové, tento návrh se netýká pouze změny tří slov. Pokud tento návrh projde, bude mít dalekosáhlé důsledky pro naši vlast a její budoucnost, a především, bude mít dalekosáhlé důsledky pro děti, které se teprve narodí či narodily a ještě se jich nikdo na jejich názor kvalifikovaně nezeptal.

Zákony se musí tvořit s ohledem na všechny členy společnosti, nejen s ohledem na touhy dospělých lidí. Proto nenabourávejme pojem manželství, zachovávejme jeho hranice, kontury, bourejme spíše bariéry mezi námi. Děkuji.

 

Nezařazené

O Istanbulské úmluvě

Na úvod je potřeba říci, že všichni, ať už zastánci nebo odpůrci Istanbulské úmluvy, jsou proti jakémukoliv násilí, to domácího nevyjímaje. Postihovat domácí násilí a pomáhat jeho obětem je to, co nás spojuje. Padlo to i na mém semináři v PS a všichni se na tom shodli. Násilí se ale řeší pouze v části tohoto „bohulibého“ dokumentu. Při čtení dalších částí a pasáží Vám mírně řečeno běhá mráz po zádech, poněvadž Vám to připomíná dobu, kterou tady již 30 let nemáme, a která jakoby se vracela zpět, jen se třídní boj mění na boj mezi muži a ženami.

IÚ ve své normativní části považuje za oběť násilí toliko ženy a potírá genderově podmíněné násilí na ženách, čímž de facto označuje za násilníka výhradně muže. Tímto se stává IÚ diskriminační. Výkon spravedlnosti by ale měl být neutrální, bez ohledu na to, kdo je pachatelem a kdo obětí. Násilník nemusí být jen muž, co když např. týrá dcera otce seniora, týrá žena ženu, muž muže? O tom se zmiňuje IÚ pouze okrajově a nejasně. Trýznitel je muž. A tato „ideologie“ se táhne celou IÚ jako červená nit. Preventivně vychovávat občany, ale především muže a chlapce proti násilí, podpořit skutečné zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen nebo podporovat práci relevantních nevládních organizací a občanské společnosti, které se aktivně podílejí na potírání násilí vůči ženám. Navíc za domácí násilí může být považováno dle IÚ i „genderové násilí na ženách, jež vyústí nebo může vyústit …….v psychickou a ekonomickou újmu“. Co to ale je konkrétně, již nevysvětluje. Nemluví se o žádných dětech, mužích, seniorech jako obětech. Česká advokátní komora poukazuje dokonce na možnost prolomení advokátního tajemství.

Domnívám se, že IÚ je zbytečný dokument, který místo, aby spojoval, společnost ještě více rozděluje a nerovnost prohlubuje. Vše ohledně domácího násilí, stalkingu, ženské obřízky apod.řeší náš právní řád, včetně vykázání násilníka z domácnosti. Pokud nedostatečně, pojďme o tom jednat. Ale hlavně prosím – nikoho genderově nevychovávejme a nenálepkujme.

Nezařazené

Fakta a mýty o Instanbulské úmluvě | Seminář

„Nevěřte všemu, co se vám k věření předkládá. Zkoumejte vše a přesvědčujte se o všem sami.“ Tuto moudrou větu napsal už někdy v 17. století „náš“ učitel národů Jan Amos Komenský. Protože jsem člověk, který věří, že bychom se měli poučovat z naší minulosti a zkušenosti našich předků, uspořádal jsem s kolegyní Pavla Golasowská seminář na téma Istanbulské úmluvy, která má podle svých zastánců chránit ženy před domácím násilím. To je samozřejmě ušlechtilé a podporuji tento cíl. Jenže…

Byl jsem před časem na jiném semináři, který vyvracel fakta a mýty právě o Istanbulské úmluvě. No a podle mého názoru to bylo poněkud jednostranné. V podstatě tam mluvili jen lidé, kteří tuto úmluvu podporovali. Tak jsem neváhal, a celému dokumentu se podíval trochu na zoubek.

Na náš seminář dorazila celá řada osobností a zájem byl i ze strany veřejnosti, což mě hodně potěšilo. Konečně ale také došlo na diskusi obou názorových proudů. Já se hned tady musím přiznat, že mám k přijetí této úmluvy Poslaneckou sněmovnou hned několik zásadních výhrad.

O těch právních hovořili zástupci Česká advokátní komora, o těch ideových pak odborníci na rodinnou problematiku. Některá ustanovení jsou nejasná, a proto si je různí lidé mohou vykládat různým způsobem.

Vím, že teď možná urazím některé zastánce Istanbulské úmluvy, ale musím to říct. Dokument, který si klade za cíl řešit domácí násilí, nemůže dělat z mužů a chlapců potenciální násilníky. Úmluva v podstatě předpokládá, že pro ženy je společné soužití s muži nebezpečné. Vím, že to zjednodušuji, ale zkrátka to tak chápu. Stejně tak si myslím, že v našem právním řádu věci jako stalking, sexuální či domácí násilí už řešíme. Neříkám, že vždy dokonale, ale na tom se dá pracovat.

Pokud by se aktivizmus některých lidí prosazujících Istanbulskou úmluvu přetavil v prosazování skutečných věcí pomáhajících obětem domácího násilí, tak jak si to pamatuji před několika lety, udělají pro ně mnohem více a bez zbytečných ideologických zabarvení.

Každopádně doufám, že rozproudím diskusi a že si text úmluvy přečte více lidí. To byl můj cíl. Je to bezpochyby důležité téma.