
Aleš Juchelka vs. Marián Jurečka
Ve čtvrtek 1.prosince debatovali u jednoho stolu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a poslanec a stínový ministr Aleš Juchelka v pořadu 360° na CNN Prima NEWS. Celý rozhovor můžete shlédnout ZDE.
Ve čtvrtek 1.prosince debatovali u jednoho stolu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka a poslanec a stínový ministr Aleš Juchelka v pořadu 360° na CNN Prima NEWS. Celý rozhovor můžete shlédnout ZDE.
Záznam rozhovoru na Frekvenci 1 ze dne 25.11. s poslancem Alešem Juchelkou si poslechněte zde.
Sněmovna dnes hlasy poslanců vládní koalice přehlasovala veto prezidenta Miloše Zemana a stvrdila novelu letošního státního rozpočtu, která zvyšuje schválený schodek z původních 280 miliard na 375 miliard korun. Šéf sněmovního mediálního výboru Aleš Juchelka z hnutí ANO přehlasování očekával od samého začátku schůze. Poslechněte si rozhovor pro Frekvenci 1.
Koalice chce podle Aleše Juchelky z ANO ovládnout Českou televizi a Český rozhlas po vzoru Polska a Maďarska, obvinil vládu.
Juchelka označil novelu za špatnou, nedomyšlenou a drahou, protože zvyšuje počet radních veřejnoprávní televize. Půjde podle něho o další tři placená místa pro kandidáty vládní koalice, aby si kontrolovala volbu generálního ředitele České televize na jaře příštího roku. Ředitele veřejnoprávní televize vybírají právě členové Rady České televize. „Chcete si pohlídat volbu ředitele, to je očividné,“ prohlásil Juchelka.
Opoziční hnutí ANO kritizuje vládu za to, že ve středu neschválila příspěvek 5 000 korun na dítě pro rodiny s loňským příjmem do milionu korun hrubého. Juchelka vyzval ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku k rezignaci, podle něj svoji roli nezvládá.
Já sám jsem proto připravil tři pozměňovací návrhy, ale světe div se – koaliční většina se o nich ani nechtěla bavit a jednoduše je zamázla. Všechny mé návrhy měly pozitivně ovlivnit životy rodin, já bych ale teď přece jen mluvil zejména o jednom z nich.
Nejprve čistě fakticky. Těch pár řádek bude znít hodně technicky, ale obsah, který je za tím, se týká většiny z nás. Při projednávání rozpočtu jsem navrhl navýšení částky o 50 milionů korun pro nestátní subjekty, které poskytují služby v oblasti rodiny. Ze současných 150 milionů by to tedy mělo byt 200 milionů, které posílí dotační program MPSV „Rodina“. A důvod? Funkční, efektivní a cílená podpora rodiny. Tady ale končím floskulemi. To o co mi jde, je pomoci rodinám, které se z nejrůznějších důvodů ocitli v nějaké vztahové krizi a nakonec tak i snížit rozvodovost. Že to 50 milionů nezmění? Já myslím, že by mohlo a byly by to ty nejlépe investované peníze. Ostatně už v minulém volebním období jsme prosadili navýšení o třetinu, takže ze 100 bylo 150 miliónů. To nejsou drobné. A jsou to peníze, které jsou moc potřeba.
V našich současných podmínkách existuje, Bohu díky, vcelku dostačující síť poraden pro rodinu, mediačních pracovišť a dalších služeb směřujících k sanaci a terapii v rodině. Ten program jednoduše funguje a co víc – skutečně pomáhá. Centra jsou však extrémně zatížená s velmi dlouhými čekacím lhůtami. Navíc jsou dostupná spíše jen ve větších městech. U nás není běžným zvykem (ačkoliv už jsem v praxi zaznamenal, že se o vyšší zapojení snažíme) obracet se na odborníky v této oblasti preventivně, před definitivním rozpadem rodiny. Většinou odborníky vyhledáváme, až když už je příliš pozdě. Jistě, liší se to lokalita od lokality, nicméně obecně platí, že chybí systematická prevence rozpadů rodin, respektive rozvodovosti.
Méně dostupné jsou tyto služby i proto, že se mnohé z nich musí (částečně či někde zcela plně) hradit. Neziskové organizace nemohou vše pokrýt z prostředků získaných na provoz svých aktivit nasměrovaných k rodinám. Chceme méně rozvodů? Chceme. Bylo by tedy moudré podpořit místa jako jsou OSPOD, soudy a podobně, aby rodiny před samotným rozpadem, nejdříve zapojily do sanačních procesů. Aby jim prostě pomohly případné krize ustát. Nejde to ale lusknutím prstů. K těmto terapeutickým a doprovodným činnostem potřebujeme odborníky. Ti zpravidla pochází a působí v neziskových odborných centrech a za svou práci musí být logicky zaplaceni. To ale není všechno. Potřebujeme také nabídku služeb pro rodiny zdarma, protože jinak je řada ohrožených rodin nebude moci využívat. A pokud to stát myslí s podporou fungujících rodin vážně, měla by to být naprosto samozřejmá investice. Nestačí totiž jen politické proklamace, je třeba aktivní podpory.
Role státu v podpoře prevence rozpadu manželství a rodiny je nezastupitelná. Byl bych rád, kdyby se prostředky z výše zmíněného programu Rodina využívaly cíleně právě do přímé podpory rodin, kde hrozí rozpad, a to z různých důvodů. Velmi často jde například o rodinu zatíženou péčí o narozené dítě s hendikepem. Ze statistik víme, že rozpad bohužel hrozí ve vysokém procentu, podle odborníků zpravidla muž v rodině nároky zvýšené pozornosti na dítě neunese.
Podpora zvenčí, avšak přímo zamířená k potřebám toho, kdo ji potřebuje nejvíce, může pomoci přímo zázračně. Podobně i s rodinami, kde hrozí rozvrat pro zásadní neshodu názorovou. Vlivem okolností a změn jsou ohrožena i letitá manželství, může třeba jít o rodiny s dospívajícími dětmi, které podléhají svodům drog či jiných návykových látek. Manželé zde potřebují efektivní poradenství s doprovázením i ošetřením sebe sama v rámci vztahu. Nová slabá místa pak ukázaly dva roky trvající pandemie covidu. Příčinou rozpadu rodiny může být jednoduše i velmi špatná komunikace. Kde ale budete hledat pomoc? Na úřadě? Asi ne. Spíše využijete třeba neziskové sdružení s programem pro párovou terapii.
Žijeme ve společnosti, která je velice bohatá. Máme skvělou vnější infrastrukturu, krásná prostředí, parky, chodníky, dálnice, ale ze všeho nejdůležitější je to místo, kam technické služby už nezajíždějí. Ze všeho nejdůležitější je, jak to vypadá doma. Stát by se rozhodně neměl montovat do rodin, ale pokud rodina potřebuje pomoci, měl by být nablízku, a to dnes bohužel příliš neví. A tato vláda to změnit nechce.
Zdroj: https://juchelka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=784854
Sněmovna před pár dny po několikaměsíčním provizoriu konečně schválila rozpočet, já jsem pro něj ale z mnoha důvodů hlasovat nemohl. Ze všeho nejvíc mě mrzí, že koalice v návrhu naprosto zapomněla na rodiny.
Já sám jsem proto připravil tři pozměňovací návrhy, ale světe div se – koaliční většina se o nich ani nechtěla bavit a jednoduše je zamázla. Všechny mé návrhy měly pozitivně ovlivnit životy rodin, já bych ale teď přece jen mluvil zejména o jednom z nich.
Je mi jasné, že jednostranný pohled redaktorů ČT a zejména nevyvážený výběr oslovených pěstounů musel vyvolat vlnu negativních emocí. Sám bych se byl bouřil, kdyby to bylo tak, jak to bylo podáno.
Dovolte, abych Vám zákon o SPOD uvedl trochu na pravou míru a do kontextu. V reportáži chyběly zásadní věci, které se zákonnou úpravou těsně souvisejí. Zákon říká, že příbuzenský pěstoun dostane minimálně 12.000,- Kč (1,8 násobek životního minima) a k tomu příspěvek na potřeby dítěte (např. u dítěte do 6 let se jedná o 4950,-). Uzákonili jsme, že tuto částku příspěvek při pěstounské péči obdrží skutečně každý příbuzenský pěstoun. Toto je prosím novinka, která v minulosti podléhala výměře na Úřadu práce, a byli prarodiče pěstouni, kteří jednoduše na tento příspěvek nedosáhli, protože měli např. dvě relativně vysoké penze nebo jiné příjmy. Tedy roky nedostávali nic, na to se v reportáži už ale asi nedostalo patřičné stopáže.
Velmi důležitá je také otázka zdravotního a sociálního pojištění, jsou to velké peníze, když si toto mají hradit lidé sami. Každý pěstoun je pojištěn, pokud je zaměstnán, nebo na Úřadu práce, nebo se stará o postižené dítě ve 2. až 4. stupni postižení. Zde již dostává měsíčně 5,5 násobek životního minima, tj. okolo 21 000 korun a k tomu příspěvek na potřeby dítěte okolo 6 000 korun, navíc ještě do tohoto balíčku příspěvek na péči, který např. u 4. stupně postižení činí 19 200 korun. Bavíme se tedy o měsíčním příjmu na základě pěstounské péče o hendikepované dítě ve výši okolo 47 000 korun. Srovnejme to s rodinou, kde dítě není v péči příbuzných, ale jednoduše se o něj starají vlastní rodiče: ta získává pouze a jen příspěvek na péči, tj. zmíněných 19 200 korun. O ostatní se musí postarat sama.
Rád bych to shrnul s tím, že minimum 12 000 korun dostávají dnes všichni prarodiče pěstouni, nikdo není kvůli vyššímu příjmu z této dávky vyňat, jak tomu bylo dříve. Představa, že pěstouni babička a dědeček jsou nemohoucí staří lidé je taky poněkud lichá. Často jde např. o 47 leté, 52 leté, 60 leté vitální osoby, které mají dejme tomu v péči 4 letého zdravého vnuka, zapojeného plně do života dítěte v tomto období, sami chodí do práce a žijí dosti podobně jako běžná rodina, pokud jde o finanční stránku věci. Uplatňují slevy na dani, v případě potřeby získávají přídavky na dítě a další dávky státní sociální podpory podle životní úrovně opět jako každý jiný z nás (příspěvek na bydlení, dávky v hmotné nouzi). Pokud jsou prarodiče již ve starobním důchodu, mohou si zažádat též o dávky státní sociální podpory apod. Některým pomáhají i ostatní rodinní příslušníci včetně jejich dětí – rodiče vnuků, kteří se teď nemohou o své dítě z různých důvodů postarat. Nejsem ten, který primárně nadává na zneužívání sociálních dávek. I v tomto případě to snad není nijak masivní záležitost. Ale je to realita a referenti Úřadů práce by mohli vyprávět. Stává se, že se v rodině objeví u mladistvé rodičky dítě, a i když se o něj může starat, nastoupí do role příbuzenský pěstoun a příjem je zajištěn, a to i přesto, že žijí pod jednou střechou. Na druhou stranu je potřeba říct, že o tom rozhoduje vždy nezávislý soud. A ano, příbuzenské pěstounská péče samozřejmě také někdy bývá olemována těžkými životními příběhy v rodinách, kde selhává rodič a prarodiče musí nastoupit, aby se o dítě postarali. S tím naprosto souhlasím a i takové příběhy zblízka znám. A stát jim dá minimálně 12 000 měsíčně. Někteří prarodiče to tak dostanou poprvé, poněvadž by je ani nenapadlo zažádat si o dávky při péči o svá vnoučata.
Rád bych upozornil, že jsme zákonem velmi zásadně navýšili příspěvky dlouhodobým pěstounům a přechodným pěstounům, kteří se starají o cizí děti, jsou speciálně proškoleni, mají povinnosti vůči státu vykazovat kvalitu péče i sebevzdělávání. Je to tvrdá práce, navíc s naprosto nejistým výsledkem, protože jde o zhusta výchovu dětí pocházejících z těžkých patologických prostředí a zde je v téměř 3⁄4 případů nutné, aby pěstoun byl pěstounem na plný úvazek. Rád bych zdůraznil, že u příbuzenské pěstounské péče, zejména u zdravých dětí, kterých je zde prakticky drtivá většina, je stejná situace, jako u každé běžné rodiny – rodiče se starají, chodí do práce, děti do školy, tráví spolu čas, dělí se vzájemně o kapitál, který rodina má.
Ale abych to neskončil teoreticky, dám sem několik nikoliv modelových, ale reálných čísel ze situace u reálných příbuzenských pěstounů:
Nezprostředkovaná pěstounská péče, babička, 2 vnuci ve věku 8 a 10 let: Příspěvek při pěstounské péči 2 x 1,8 živ. minima = 13 896 Kč + příspěvek na úhradu potřeb dítěte 2 x 6 105 Kč = 12 210 Kč. Celkem za péči babičky o 2 děti se jedná 26 106 Kč. Babička pracuje na částečný úvazek v úklidové firmě, tím pádem je zdravotně a sociálně pojištěna a uplatňuje slevy na dani rovněž za oba vnuky svěřené do péče (měsíčně 2 884 Kč), může pobírat i dávky SSP, podle životních nákladů na bydlení, energie atd. Zvažuje odchod do předčasného starobního důchodu.
Nezprostředkovaná pěstounská péče teta a strýc, 2 oboustranní sirotci ve věku 12 a 16 let
v poručenské péči: Příspěvek při pěstounské péči 2 x 2,3 životního minima = 17 756 Kč, děti místo příspěvku na úhradu potřeb dítěte pobírají sirotčí důchod 2 x 12 000 Kč. Celkem rodina za péči o 2 sirotky pobírá 41 756 Kč. Strýc je zaměstnán, slevy na dani uplatňuje nejen za své děti, ale i za děti v PP. Paní je v domácnosti na rodičovské dovolené s nejmladším dítětem, zdravotní pojištění za ní hradí stát, pro účely nároku na důchodu jde o náhradní dobu pojištění.
Nezprostředkovaná pěstounská péče, babička pečuje o vnučku ve II. stupni závislosti na péči jiné osoby: příspěvek při pěstounské péči 5,5 násobek životního minima, tedy 21 230 v čistém, příspěvek na úhradu potřeb dítěte 8 580 Kč a příspěvek na péči 6 600 Kč. Celkem tedy 36 410 Kč. V případě, že pěstounka nemá např. částečný úvazek nebo není OSVČ, je zdravotně pojištěna z titulu pobírání příspěvku na péči a pro nárok na důchod jde o náhradní dobu pojištění.
Jezte méně masa, nebo raději ho vynechte úplně, nelétejte letadlem, prodejte auto. Zvažte, zda potřebujete oblečení, které plní váš šatník, pokračujte v pečlivé recyklaci a nemějte děti. Nebo o jedno méně, než byste si přáli.
Žádná vláda, která nastupuje po předchozí, to nemá snadné. Ani tato pětikoalice, která je postavena na základě jedné emoce, a to nenávisti. Ta je bohužel spojuje největším poutem.
Celkem se zájmem jsem sledoval novoroční projev nového premiéra naší země pana Petra Fialy. Vážím si ho a přeji mu, aby na pozici premiéra nikdy nezapomněl na ty dobré priority, s nimiž zástupci koalice SPOLU po úspěšných volbách přišli do vlády. Žádná vláda, která nastupuje po předchozí, to nemá snadné.
Celý příspěvek na blogu idnes si přečtete zde: https://juchelka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=781258
Jaká atmosféra panuje v nové Sněmovně? Těší se poslanec Aleš Juchelka (ANO) na novou vládu? Co konkrétně dělá volební výbor, jemuž předsedá? A jak hodnotí takřka zázračné uzdravení prezidenta Miloše Zemana?
„Tak je to úplně na začátku.“ – hodnotí složení nové Poslanecké sněmovny Aleš Juchelka, předseda volebního výboru. „Všichni se seznamují, oťukávají, poznávají na výborech, protože tam je spolupráce mezi poslanci vždycky nejužší.“
„Co se týká pětikoalice. Jsou namotivovaní jít do vlády a drží pospolu. Všichni hlasují jako jeden muž. Prozatím je cítit síla stoosmičky. Prozatím říkám z toho důvodu, protože když s nimi mluvíte v zákulisí, tak každý má na dané věci jiný názor.“ – upozorňuje Aleš Juchelka.
Celý rozhovor si poslechněte zde: XTV.cz – „Fiala určitě prezidentovi nedal šach mat. Nová koalice nemá zjevně žádný jízdní řád na řešení problémů. Aktivističní senátoři se svými výroky ztrapňují.“ – říká Aleš Juchelka