Vim o sobě, že nejsem expert na školství. A ani si na to, na rozdíl od jiných politiků, kteří jsou experty na všechno, nehodlám hrát. To ovšem neznamená, že se mě aktuální problém s nedostatkem volných míst na střední škole netýká. Jen se na to dívám z trochu jiného pohledu než většina ostatních kolegů. Pro mě je to totiž jen další ukázka toho, jak nelogicky se chová tento stát k těm, kteří se rozhodli mít děti.

Často si v Evropě říkáme, že za nízkou porodností a malým počtem dětí u nás stojí fakt, že žijeme svým způsobem v ekonomickém blahobytu, že lidé dávají přednost svému pohodlí nebo kariéře před dětmi. Není to však tak úplně pravda. Protože například porodnost v USA (kde je daleko vyšší HDP na hlavu, lidé tam pracují déle a sociální jistoty téměř neznají) je vyšší než v Evropě. A pokud teď chcete namítnout, že za tamní vysokou porodností stojí migranti, tak vás také zklamu. Vyšší porodnost mají totiž Norové, Švédi nebo třeba v Izraeli. Problém je tedy někde úplně jinde.

Možná vás to překvapí, ale ani si tak úplně nemyslím, že by byl problém nízké porodnosti v Česku způsoben malou podporou rodin od státu. Zase použiji příklad. Vezměte si třeba takové Německo. Nikdy v historii neměly německé rodiny tak velkorysou podporu od státu jako nyní. I přesto je tam nižší porodnost než v Česku.

Pokud tedy chceme být k sobě opravdu upřímní, tak za malou porodností musíme hledat něco jiného. A tím se právě dostáváme zpět k aktuálnímu tématu nedostatku volných míst na středních školách. Tento problém totiž stejně jako o neschopnosti státu plánovat vypovídá i o tom, jak se společnost dívá na rodiče a na děti.

Začněme ale u státu. A vím, že následující rekapitulace vypadá trochu jako špatný vtip, ale proč ne? Před 15 lety byl problém s přeplněnými porodnicemi a nedostatkem pediatrů. Před 11 lety jsme řešili malé kapacity mateřských školek. Před devíti lety jsme nevěděli, jak nafouknout základní školy, protože přišel silný ročník. A nyní jsme opět překvapení, protože tento ročník doputoval na střední školy. A mohu vás uklidnit, protože, za 4 roky budeme opět překvapení, protože bude nával na vysoké školy. Na první pohled to samozřejmě vypadá nelogicky, ale ono to vlastně vůbec tak nepochopitelné není. Volební cyklus jsou totiž čtyři roky. A v tom je klíč. Jen málokterý politik má odvahu myslet i za tento horizont. Je to samozřejmě špatně, ale je to tak.

No, a pak je tu onen společenský pohled. I ten ovšem do jisté míry určují politici. Pokud dáte totiž stranou jejich různá „reklamní“ gesta jako je slavnostní zahajování školního roku nebo otvírání sportovišť, tak vám toho moc nezbude. Přísně řečeno se většina politiků dívá na podporu rodin jen a pouze přes peníze. Proto se tak často mluví o různých finančních podporách a benefitech pro rodiny. Neříkám, že to není důležité, ale nesmí to být jen a pouze o penězích. To, co zásadně chybí je skutečné porozumění pro ty, kteří chtějí mít děti. A to je pro řadu politiků problém, protože to si za peníze nepořídíte. A ani vám ho nemohou narýsovat marketéři.

Nejsem si tím jistý, ale myslím, že ve filmu Ztraceno v překladu říká hlavní hrdina, že jeho děti jsou těmi nejlepšími, které ve svém životě potkal. Často na tuto hlášku myslím. A věřím, že mi každý rodič potvrdí, že teprve děti vám dají skutečný smysl života. A to i ve chvílích, kdy strašně, ale opravdu strašně zlobí.

Snaha udržet trh a zabránit návratu hnutí ANO je to jediné, co drží holding pohromadě. Všechno ostatní, jako například strategické řízení země, je vedlejší. Každý zástupce libovolného podniku si může dělat co chce, cokoli prohlašovat do médií dle momentální nálady a stavu ega. Výsledkem je komunikační chaos, jaký tato země ještě nezažila.

Jasně, okamžitě mi řeknete: „Co ANO v časech covidu?“ Tak já vám připomenu, jaká to byla doba. Mám tenhle obrázek v hlavě dosud. Už ani nevím, kdy to bylo, ale vybavuji si dobře tu situaci, jak jedu sám po D1 směr Praha na zasedání sněmovny. Tím nemyslím, že jsem sám v autě. Prostě nikdo jiný kolem mě na dálnici není. Trvá tři minuty, než zahlédnu další auto. Celý svět je v karanténě. Amerika, Evropa ani Asie netuší, jak s virem úspěšně bojovat, zkouší se nejrůznější opatření, všichni mají strach a jediné řešení, které se po světě uplatňuje, je co nejvíc se izolovat. Všichni v obavách sledují statistiky mrtvých.

Dodavatelsko-odběratelské vztahy přestávají fungovat, civilizované státy, které dosud přátelsky spolupracovaly, se navzájem okrádají a podvádějí na trhu s rouškami. Jsme na hranici globální paniky. I my poslanci žijeme ve strachu. Polovina lidí do sněmovny přestala úplně chodit z obavy, že by kvůli vysokému věku nebo zdravotnímu stavu nemusela nákazu přežít. Moc dobře si to pamatuji.

Také si pamatuji, jak jsme v této apokalyptické atmosféře nastavili rychlé komunikační kanály s hejtmany, primátory a zdravotníky. Zřídili jsme pod vedením armády centrální štáb, který koordinoval všechny síly zapojené do boje s covidem. Zavedli jsme systém podpory zaměstnavatelů, zaměstnanců, rodičů, kteří zůstali doma s dětmi, živnostníků, dokonce i dohodářů s takovým výsledkem, že z celé Evropy jsme udrželi největší zaměstnanost.

Samozřejmě, že jsme dělali chyby. Školy byly zavřené příliš dlouho, to přiznáváme asi všichni. Nikdy jsme ale nepřestali komunikovat a neustále jsme reagovali na vývoj situace.

Když si na to vzpomenu, o to víc mě štve, jak zmatená je komunikace této současné vlády. Jejím úkolem je přitom vyřešit jen naprosto praktické ekonomické problémy, které všechny ostatní státy v Evropě zvládají líp než naše současná vláda a od kterých by se mohla alespoň poučit, když odmítá rady nás z opozice. Čím neschopnější jsou ministři pětikoalice, tím víc straší veřejnost, aby od sebe odlákali pozornost. Dokonce spolu ani nespolupracují. Jsou odhodláni se navzájem udržet u moci do roku 2025, ale skutečná loajalita to není. Výsledkem je totální chaos v komunikaci.

Tady pár příkladů.

Příspěvek 5000 korun. Nejdřív vláda dopustila brutální nárůst cen energií a roztočila tím spirálu inflace, poté se snažila uchlácholit veřejné mínění jednorázovou dávkou 5000 korun na dítě. Jeden den, byla to středa, slavnostně vystoupil ministr práce a sociálních věcí Jurečka se zprávou, že tuto dávku dostanou všechny rodiny s ročním příjmem do milionu korun čistého. Myslíte, že to měl domluvené s ministrem financí Stanjurou? Jasně, že ne. Hned v pátek totiž oznámil, že se vlastně spletl a bude se to počítat z hrubého, takže na dávku dosáhne podstatně míň rodin. Takhle ministr práce a sociálních věcí bojuje za naše rodiny. Ministr financí mu řekne, že je to moc a on mu to prostě bez boje odkývá.

Windfall tax. S tím, jak vláda nečinně koukala na růst cen energií a úroků, odteklo od českých rodin a firem na účty energobaronů a bank několik set miliard korun. Zároveň se děsivě prohloubil schodek státního rozpočtu. Vláda se za zavřenými dveřmi dohodla, že tyto mimořádné zisky zdaní, a ještě si musí ujasnit, jestli to bude za rok 2023 nebo už 2022. Místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová ale už sama za sebe tweetuje: „Podařilo se prosadit náš návrh, aby windfall tax platila také pro rok 2022.“ Propukává peklo. Investoři se zbavují akcií, pražská burza padá o 31 miliard korun a na hodnotě ztrácí i polostátní ČEZ. „Samozřejmě, vše je zatím stále návrh,“ snaží se po třech hodinách vyžehlit průšvih paní Richterová, když vidí, co způsobila svým egocentrickým sólováním. Pozdě.

Dvojnásobné daně. Zdražit všechno, co lidé potřebují včetně vody a léků. To stojí v uniklých dokumentech vlády za situace, kdy je třetina domácností na hranici chudoby a veškerý rozpočet jim žerou nehorázné ceny energií. Dokonce se počítá se zdražením již tak drahých potravin. Když se tyto uniklé materiály objevují na veřejnosti, bouří se nejen obyčejní lidé, ale za hlavu se chytají i ekonomové a novináři, kteří dosud drželi s vládou. „Jsou to jen podklady!“ brání se Stanjura, aniž by jedinkrát vyvrátil, že o dvojnásobném DPH na životně důležité věci uvažuje. Lidé dál žijí ve strachu.

Emisní povolenky. „Nechceme zdražení energií, Evropská komise nesmí zasahovat do trhu s povolenkami.“ Tohle si můžete přečíst na webu ODS a byl to jeden z hlavních řečnických obratů Fialy před volbami. Po volbách? Během našeho předsednictví Fialova vláda odmávla zdražení emisních povolenek a jejich rozšíření na rodinné domy a auta. Už tak nesnesitelně drahý život v Česku bude ještě dražší.

Když se podíváme na to, jak Fialova vláda zatočila s valorizací důchodů, jak dopustila nejvyšší ceny energií v přepočtu na kupní sílu v Evropě a odstartovala 4x vyšší inflaci, než jaká byla za Babiše, nezbývá se nám ptát, jestli tohle všechno je jen chaos uvnitř holdingu pětikoalice, nebo jeho cílený podvod na voličích.